Sergej Sergejevič Prokofjev

3. října 2009 v 18:51 | leqa
Sergej Sergejevič Prokofjev, rusky Сергей Сергеевич Прокофьев (23.dubna 1891, Soncovka - 5. března 1953, Moskva) byl ruský hudební skladatel, dirigent a klavírista. Patří k nejvýznamnějším skladatelům první poloviny 20. století.


Život a dílo

Sergej Prokofjev začal komponovat již ve svých deseti letech. Základní hudební vzdělání získal od své matky. Poté následovaly nejprve soukromé hodiny a od roku 1904 studium na petrohradské konzervatoři klavírní hru, skladbu a instrumentaci (jeho učitelem byl Rimskij-Korsakov). Během studia již vystupuje i veřejně s vlastními skladbami, kterými provokuje dobovou kritiku přinášeje nové skladebné postupy. V dalším období se vydává na cesty (1913-1915) a absolvuje návštěvu Francie, Anglie, Říma či Švýcarska, ale také turné přes Sibiř do Japonska a USA. Během cest získává v roce 1914 cenu Antona Rubinsteina za provedení svého klavírního koncertu č.1.
Po komunistické revoluci odešel z Ruska a v letech 1918-1932 žil v Paříži, USA a Německu. Za tuto dobu vznikly např. opery Láska ke třem pomerančům (1919), Ohnivý anděl (1927); balety Ocelový skok (Paříž, 1927), Marnotratný syn (1928), Na Dněpru (1930) a 2.-4. symfonie. Kromě jiného spolupracoval s pařížským Ruským baletem a později působil také v tamní opeře. Vystupoval též jako klavírista po celé Evropě. V roce 1932 se vrátil do vlasti.
V dalším období skládá např. své vrcholné baletní dílo Romeo a Julie (1935), vytvořené pro Velké divadlo v Moskvě (premiéra však byla nakonec v Brně). V době nacistického ohrožení vytvořil např. vynikající hudbu k Ejzenštejnovým filmům Alexandr Něvský a Ivan Hrozný a opery Semjon Kotko (1939) či Vojna a mír (1942). Jedním z vrcholných děl posledního Prokofjevova tvůrčího období byla 6. symfonie es-moll. Skladatel uložil do jejích třech vět dramatické zážitky z války. Prokofjev byl (stejně jako Šostakovič) podrobován tvrdé sovětské propagandistické kritice a nucen zjednodušovat strukturu svých děl, což se projevilo v jeho poslední 7. symfonii. Ačkoli od roku 1948 Prokofjev trpěl těžkou nemocí, neustal téměř do svých posledních dnů v práci. Svému onemocnění podlehl v Moskvě počátkem března 1953.

Přehled skladeb (výběr)

Dílo Sergeje Prokofjeva čítá celkem 166 opusů, z nichž vynikají opery, balety, orchestrální tvorba (symfonie, suity, předehry) a filmová hudba. Nemalou částí autorovy tvorby jsou též koncertní skladby a vokálně-instrumentální díla.

Opery


Balety

  • Ocelový skok, Op. 41 (1925-6)
  • Marnotratný syn, Op. 46 (1928-9)
  • Na Dněpru, Op. 51 (1930-1)
  • Romeo a Julie, Op. 64 (1935-36)
  • Popelka, Op. 87 (1940-44)
  • Kamenný kvítek, Op. 118 (1948-53)


Orchestrální skladby

Filmová hudba

  • Poručík Kiže (1933) - též orchestrální suita
  • Piková dáma, Op. 70 (1936), podle Puškina
  • Alexandr Něvský (1938) - existuje též jako kantáta
  • Lermontov (1941)
  • Kotovský (1942)
  • Partyzáni na ukrajinské stepi (1942)
  • Ivan Hrozný, Op. 116 (1942-1945)

Koncertní skladby

  • Klavírní koncerty č. 1 - 5
Třetí klavírní koncert C dur byl poprvé uveden 21.března 1926 v Obecním domě v Praze Ilonou Štěpánovou-Kurzovou a Českou filharmonií pod vedením Václava Talicha.
  • Houslové koncerty č. 1 a 2
  • Koncerty pro violoncello (e-moll, g-moll a "Symfonický koncert")

Instrumentálně-vokální skladby, sbory a písně

  • Dvě poemy pro ženský sbor a orchestr, Op. 7 (1910)
  • Péťa a vlk, Op. 67 (1936)
  • Kantáta k dvacátému výročí říjnové revoluce
  • Písně našich dnů, Op. 76 (1937), pro sbor a orchestr
  • Alexandr Něvský] (kantáta), Op. 78 (1939)
  • Zdravice, Op. 85 (1939), pro sbor a orchestr
  • Balada o neznámém chlapci, Op. 93 (1943), pro sólisty, sbor a orchestr
  • Vzkvétající mocná zem, Op. 114 (1947), pro sbor a orchestr
  • Zimní vatra, Op. 122 (1950), for chlapecká sbor a malý orchestr
  • Na stráži míru, Op. 124 (1950), pro sbor a orchestr
  • Národní hymna a Svazová hymna, Op. 98 (1943 and 1946)
  • Vojenská pochodová píseň, Op. 121 (1950)
  • Ošklivé káčátko, Op. 18 (1914)
  • Tři romance podle Puškina, Op. 73 (1936)
  • Dvanáct ruských lidových písní, Op. 104 (1944)
  • Široké a hluboké říční proudy

Komorní hudba

  • Smyčcové kvartety č. 1 - 2
  • Kvintet g-moll, Op. 39 (for oboe, clarinet, violin, viola and double bass)

Skladby pro sólové nástroje

  • Klavírní sonáty č. 1 - 9
  • Houslové sonáty (č. 1, 2 a "Sonáta pro sólové housle"
  • Sonáta pro violoncello c-moll, Op. 134
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.