Bedřich Smetana

14. srpna 2009 v 10:09 | leqa
Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl - 12. května 1884 Praha) byl významným českým hudebním skladatelem. V současnosti je znám především svým cyklem symfonických básní Má vlast a operami Libuše a Prodaná nevěsta. Jeho skladby vznikaly v období romantismu.

Život

Smetana se již od svých 4 let na popud svého otce věnoval hudbě. Učil se hrát na housle a později i na klavír. V šesti letech poprvé vystoupil na veřejnosti s předehrou k Auberově opeře Němá z Portici u příležitosti akademie filosofů.
V první třídě byl Smetana premiantem třídy, ale stupňovitě se zhoršoval. V průběhu druhé třídy se jeho rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce a proto druhou třídu opakoval. Po absolvování základní školní docházky šel studovat gymnázium v Plzni, ale studiu se moc nevěnoval. V 15 letech při návštěvě příbuzných v Novém Městě nad Metují milostně vzplanul ke své o rok starší sestřenici Louise. Se svými rodiči se zúčastnil Jiřinkové slavnosti. Zkomponoval polky Louisina polka a Jiřinková polka. Po odmaturování odchází za prací do Prahy, kde studuje hudbu u Josefa Proksche, sám se živí jako učitel hudby v rodině hraběte Leopolda Thuna.
Roku 1848 založil svůj vlastní hudební ústav a roku 1849 se oženil s Kateřinou Kolářovou, s níž měl během 5 let čtyři dcery: Gabrielu, Bedřišku, Kateřinu a Žofii (která přežila). Smrt hudebně nejtalentovanější dcery Bedřišky zasáhla Smetanu natolik, že na její památku zkomponoval klavírní Trio g moll.
Léta 1856-1861 strávil ve švédském Göteborgu, kde komponuje další polky a řídí koncerty klasické hudby. Při návratu do Čech mu v roce 1859 zemřela v Drážďanech jeho první žena. Její památce Smetana věnoval třetí část kvarteta Z mého života). V Čechách pak často pobýval v Obříství, kde se v roce 1860 oženil podruhé s Barborou ("Betty") Ferdinandovou. Ještě se na rok vrátil do Švédska. Poté se marně ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře a potýkal se s finančními problémy.
Úspěch mu zajistilo až uvedení opery Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta, kterou složil v letním sídle v Obříství. Za Branibory v Čechách také získal cenu za nejlepší českou operu a finanční odměnu 600 zlatých (tehdejší celoroční plat učitele), kterou vypsal hrabě Jan Nepomuk František Harrach. Ale první opravdovou typicky českou operou byla až Prodaná nevěsta. Díky tomuto úspěchu se v roce 1866 stal dirigentem

Nemoc

Po roce 1870 se začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Náhle trpěl úpornými kožními vyrážkami a řadou dalších obtíží. Podle dobových dokumentů Smetanu trápilo "zapálení močového měchýře", často u něho docházelo ke "krčním katarům", měl závratě a zvracel. Mikroskopické vyšetření prokázalo, že zánět těžce postihl také ušní kůstky, což vedlo k postupné ztrátě sluchu. Nakonec se dostavily i psychické potíže. Trpěl také velmi bolestivým a hnisavým zánětem kůže, dlouho pokládaným za příznaky jinak nebolestivých luetických vředů. Poslední léta svého života strávil Smetana u své dcery Žofie a jejího manžela v myslivně v Jabkenicích u Mladé Boleslavi (žil zde od roku 1875).
Smetanova socha v Plzni
Až do konce 20. století převládal názor, že důvodem těchto komplikací byl syfilis. Doktor Jiří Ramba, který zkoumal lebku Bedřicha Smetany počátkem 21. století, však dospěl k názoru, že příčinou byla osteomyelitida.[1] Nechal zhotovit rentgenové snímky a lebku přeměřil. Zjistil, že Smetana měl výrazně menší pravou část obličeje, kterou se v pozdějším věku snažil zakrýt mohutným plnovousem. Na obličejových kostech měla Smetanova lebka jednoznačné známky dlouhodobého infekčního zánětu - osteomyelitidy.
Podle Ramby patrně Smetana jako jedenáctiletý v době, kdy pobýval v Jindřichově Hradci, utrpěl těžké zranění a přechodně ztratil sluch. Došlo k tomu nejspíš při explozi nálože, skleněné láhve naplněné střelným prachem, kterou chlapci zakopali na poli. Výbuch vmetl Smetanovi do obličeje střepy, čerstvě pohnojenou půdu a navíc mu ránu vymyli nečistou vodou z nedalekého rybníka Vajgaru. Vznikl zánět, který Smetana i při tehdejší neznalosti antibiotik a dalších léků přežil. Zánět později přešel do chronického stádia a zachvátil mozkové pleny, čímž Ramba vysvětluje nejrůznější obtíže, které musel skladatel po celý život snášet.
Ani obtíže a hluchota ho ale nezlomily a zkomponoval opery Tajemství, Hubičku a Čertovu stěnu, oba smyčcové kvartety, klavírní cykly Sny a České tance, řadu sborových děl, dokončil zde cyklus Má vlast a začal nový cyklus symfonických tanců Pražský karneval.
Jeho zdravotní stav se prudce zhoršil v roce 1884, a tak musel být 20. dubna 1884 převezen do ústavu pro duševně choré v Praze-Kateřinkách. Těžké poslední chvíle skladatelova života popsal Antonín Sova v básni Smetanovo kvarteto Z mého života.

Dílo

opery:
písňová tvorba:
  • Večerní písně - 5 písní na slova V.Hálka
  • První písně
  • Píseň do tragedie Baron Goertz
sborová tvorba:
  • Česká píseň - pro smíšený sbor, orchestr
  • Píseň svobody - pro smíšený sbor, klavír
  • Píseň česká - pro mužský sbor
  • Meditabitur - pro smíšený sbor, varhany, orchestr
  • Tři jezdci - pro mužský sbor
  • Odrodilec I., II., - pro mužský sbor
  • Rolnická - pro mužský sbor
  • Naše píseň - pro mužský sbor
  • Slavnostní sbor - pro mužský sbor
  • Píseň na moři - pro mužský sbor
  • Věno - pro mužský sbor
  • Modlitba - pro mužský sbor
  • Heslo I., II. - pro mužský sbor
  • Tři ženské sbory (Má hvězda, Přiletěly vlaštovičky, Za hory slunce zapadá)
symfonické básně:
  • cyklus Má vlast - Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník
  • cyklus Švédské písně - Richard III., Valdštýnův tábor, Haakon Jarl
  • Pražský karneval - nedokončen celý, jen první dvě části - Introdukce, Polonéza
komorní dílo:
klavírní tvorba:
  • Salonní skladby - 3 Salonní polky
  • Koncertní skladby - Koncertní etuda Na břehu mořském
  • 3 Poetické polky
  • cyklus České tance (4 polky, 10 tanců-Hulán, Obkročák, Cibulička, * Sousedská, Medvěd, Dupák,…)
  • Mackbath a čarodějnice
  • Šest preludií
  • Sonáta e moll
  • Ouvertura e moll
  • Rondo C dur
orchestrární tvorba:
  • Symfonie E dur "Triumfální" - na témata z Rakouské národní hymny (dnes německé-od J.Haydna)
  • Pochod k slavnosti Shakespearově
  • Předehra D dur
  • Slavnostní předehra C dur - k položení základního kamene Národního divadla
  • Venkovanka, polka
  • Libušin soud - hudba k živému obrazu
  • Rybář - hudba k živému obrazu
  • Fanfáry do Shakespearova Richarda III.
  • Doktor Faust - předehra k loutkové hře
  • Oldřich a Božena - předehra k loutkové hře
  • Menuet B dur
  • Galopp bajadérek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elisabett2 | Web | 14. srpna 2009 v 11:41 | Reagovat

jeho Vltavu miluju! je to nádherná skladba,můžu ji poslouchat pořád dokola

2 Dark-Princess | Web | 14. srpna 2009 v 16:42 | Reagovat

Frajer,přišel o slucha přesto složil nádhernou hudbu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.